20.10.2007 00:00

Cesta nejen po západě USA (UNIKÁTNÍ VIDEOCESTOPIS)

(3. září - 29. září 2007)

(Bc. Miroslav Pizur, Přírodovědecká fakulta - katedra geografie, geoinformatiky Univerzita Palackého v Olomouci

Bc. Tomáš Fiala, Přírodovědecká fakulta - katedra informatiky Ostravská univerzita)

Bc. Jan Plička, Ekonomická fakulta - Vysoká škola zemědělská v Praze)

Odkaz na první reportáž (o výdělcích, práci v USA a také o tom, jak se tam dostat) ze Spojených států amerických, která je na ZSBROKU, je zde k prohlédnutí

Před výjezdem

Své dojmy z cestování jsem původně chtěl začít psát až po svém příletu do ČR. Nicméně situace se vyvinula tak, že mám neplánovaně dost času na mezinárodním letišti JFK v New Yorku (momentálně je pátek 13:37 a můj let do ČR je zítra v 21:10). A byla by škoda ho nevyužít pro napsání alespoň úvodních odstavců. Stejně mi to nedá a co chvíli shlédnu z druhého patra Terminálu 1 do patra pode mnou. Chodí tam lidé různých kultur, různého oblečení, různé barvy pleti a všichni mají jedno společné - NĚKAM LETÍ. Zajímavá podívaná. Avšak zpátky na začátek této „story“. To se však musíme vrátit 25 dní zpět, tj. na začátek září 2007.

V práci stručný popis z minulé reportáže napsané pro ZSBROK v srpnu 2007) jsem skončil v pátek (oslavili jsme to samozřejmě). V pondělí jsme si vyzvedli „naše“ bílé káro, čímž naše cesta oficiálně začala. V autopůjčovně jsme si půjčili Chevrolet Malibu. Jednalo se o pohodlné slabší auto velikosti a výkonem odpovídajícím zhruba Škodě Octavia, ročník 96, výkon 65 kw. Samozřejmě benzínový pohon - Američani dosud naftě v osobních automobilech moc nevěří. Řazení bylo automatické (na normální manuální se tu stojí fronty), což vychází z americké pohodlnosti. Celkově jsme ujeli asi 5500 mil (tj. 8 800 km) a musím říci, že jsem si na automat docela rychle zvykl. Lidé dokáží zlenivět vážně hodně rychle .

Yellowstonský národní park

Naše cesta (ač byla opravdu dlouhá a bohatá na zážitky) by se dala rozdělit do následujících částí. Národní parky, města, cestování a hledání noclehu. No, teď snad i na „čekání“, jehož v poslední době bylo vážně dost a ještě bude, ale k tomu až na závěr). Vyrazili jsme ve třech (3 kluci) což se ukázalo ekonomicky a zároveň cestovatelsky výhodné (nacpali jsme všechny naše bágly do auta a ještě jsme se v něm dokázali vyspat). Nabrali jsme směr Yellowstonský národní park (n. p.). Nejstarší n. p. v USA, pod kterým leží ohromná činně nečinná sopka. Díky tomu vypadá polovina parku jako krajina po chemické útoku. Velké pláně bez vegetace, kde ze země tryskají sirné výpary a gejzíry vody. Všude jsou rozložena malá jezírka, kde je voda opravdu velmi průhledná (nicméně i velmi horká, často i vařící). Není divu, že v ní neplavou ryby, a když už, tak jsou připraveny rovnou na talíř. Druhá polovina parku je však úplně odlišná.

Krajina plná kaňonů, vodopádů, bujné vegetace a zvěře (vlci, medvědi, losi, kojoti, bizoni …). Projížděli jsme zhruba středem parku (většina n. p. v USA se dá projet automobily - nicméně kolem asfaltových cest je celá řada i pěších, které vás zavedou do opravdových niter (center krás), jenže z automobilu opravdu poznat nedají), z jedné strany příkrá skála, ze strany druhé příkrý sráz. Před námi byla prudká zatáčka. Sotva jsme pootočili volant v jejím směru, objevila se v protisměru ohromná hlava bizona. Šel si klidně po cestě proti nám. Zastavili jsme a čekali, až přejde, nechtěli jsme se přetlačovat s tunovým kolosem. Toto území patřilo jemu a to jsme respektovali. Ve chvíli, kdy procházel metr od našeho auta, tak jsem si říkal, že jeho mocná hlava s rohy by snadno otevřela kabinu našeho auta asi jako tupý otvírák konzervu. Tu noc jsme spali poprvé ve stanu. Ráno byla slušná zima, ale té jsme si užili, stejně jako horka ještě dost a dost.

Národní park Teton

Z Yellowstonského n. p. jsme projeli n. p. Teton. Vyznačuje se nádherným pohořím, které se zvedá z ploché krajiny do ohromných výšek až 4000 m n. m. Velmi podobné hory jsou hory našich sousedů - Vysoké Tatry. Na večer jsme se dostali do města Jackson (podle mého kamaráda tam prý někdy někde hrál v nějakém filmu Clin Eastwood). Bylo vážně moc krásné, dřevěné chodníky, nádherné brány náměstí udělané z propletených jeleních parohů a jiné. Nás ovšem zajímalo, kde budeme spát. Začalo silně pršet, přičemž náš stan byl spíše nekvalitní než kvalitní (při nákupu jsme kladli důraz na cenu - a to se také povedlo ).

Bylo rozhodnuto, vyjeli jsme za město, zastavili na benzínce, sklopili sedačky a spali. První noc v autě nebyla nic moc, ale co, člověk si nemůže vybírat a na druhou stranu, zvyknout se dá na všechno. Spaní v autě má své výhody i nevýhody. Mezi výhody určitě patří to, že se skoro kdekoli zastaví a spí (postupem času jsme to dělali čím dál častěji a na čím dál nepředstavitelnějších místech), žádný déšť, žádné rozbalování stanu. A když se ve 4 hodiny ráno nastartuje a zapotí, tak není ani zima. Nevýhody nejsou snad až tak veliké, ale musí se s tím počítat. Člověk by nevěřil, jak tři lidé dokáží vydýchat vzduch. Skoro jako v kravíně . Již před půlnocí jsme se probudili bezmála v kyslíkovém dluhu. Na druhou stranu se parádně zamlžily okénka. Zvenku nešlo skoro vidět, že v autě někdo přespává (a toho jsme později, zvláště ve velkých městech využívali).

Salt Lake City - olympijské město

Cesta pokračovala přes olympijské město Salt Lake City. Prochodili jsme jeho centrum, kde mnoho domů patří Mormonské církvi. Říká se, že město za mnoho nestojí, nicméně alespoň o centru můžeme říci, že se nám líbilo. Výškové domy vystřídané místy domy historickými (letopočet 1800 a výše - musíme si uvědomit, že americká historie začíná až letopočtem 1492 - obecně je americká společnost mladá proti té naší - evropské). Tu noc ani přesně nevíme, kde jsme spali, prostě jsme zabočili z cesty za městem a postavili stan. Kromě toho, že jsme spali přesně mezi kravskými exkrementy, tak musím říct, že byla zima jako na Sibiři. Ráno jsme ani nevěděli, že nějaký nos máme. Jediná výhoda takových rán je ta, že sotva zprovozníte prsty, hned se začíná balit a vyráží se tak do 15 minut.

Krajina se cestou ze Salt Lake City (stát Utah) hodně změnila. Poprvé v životě jsem viděl krajinu, kterou často vídám v amerických filmech. Auta jedoucí polopouští, jež je lemována jen jakýmisi vyschlými křovinami. Cesty rovné, vedoucí až do ztracena a horký vzduch, který si v dálce pohrává jako fata morgana se saharským okem cestovatele.

Národní park Arches

Vjeli jsme do n. p. Arches. Popis bude velmi stručný, lepší jistě bude, abyste si udělali alespoň rámcový obrázek sami z fotek. Jedná se o skalní města (a mnoho dalších osamocených objektů), která se vytvořily větrnou erozí. Musím uznat, že z poznaných n. p. patří na 3. místo. Nicméně musím dodat, že se jedná pouze o naše subjektivní hodnocení, mnoho lidí má názor právě opačný. Každý si to hold musí rozhodnout sám.

Národní park Bryce

Jako další zastávku jsme si naplánovali n. p. Bryce. První osadník Ebenezer Bryce ho popsal slovy: „zatracený místo dobrý tak akorát na ztracení krávy“. Jedná se o hranu hustě zalesněné plošiny je tvořena výstupy různobarevných sedimentů. Nádherný n. p., nicméně jak výstižně řekl můj spolucestovatel: „Přišel ve špatnou chvíli“, tj. po parádním parku Arches.

Národní park Zion

Nocovali jsme před dalším n. p. (Zion). V této oblasti se již vyskytují chřestýši, tarantule, černé vdovy apod. Ve stanu jsme pořádně dotáhli zipy a šli spát. Tu noc jsme nevyužili maximálního prostoru ve stanu, protože kamarád z opačné krajní strany se velice tlačil na prostředního. Měl totiž z těchto plazů a pavouků docela slušný respekt. Zion byl nádherný. 1. a 2. místo bych ve svém soukromém hodnocení rozdělil mezi tento n. p. a následně n. p. Grand Canon. Zion tvoří soutěska, po jejíchž stranách se zvedají mohutné skalní stěny. Mé nadšení vycházelo mimo jiné také z dobré volby pěších túr. Naplánovali jsme si dvě. První byla velmi příkrý výstup na Angels landing (Andělské odpočívadlo) vedoucí místy po skalních chodníčcích. Tento výstup byl určen jako fyzicky náročný. My však byli velmi dobře vytrénováni z práce. Zde se naše fyzická kondice projevila. Túru odhadovanou průvodcem na 5 hodin jsme zvládli v polovičním čase.

Na druhou stranu jsme noc odpočívat ani nemohli. Chtěli jsme totiž ještě ten den jít túru 7 hodinovou. Najedli jsme se, napili, vzali jenom trička, kraťasy, boty a šli na to. Jednalo se o nevídaný pochod korytem řeky, jež byla uzavřena mezi skalní kolmé hradby (místy vysokými až 120 m). Lidé si na tento výlet půjčovali speciální výstroj - pomocné hole, nepromokavé baťohy a speciální boty. Po dohodě mezi sebou jsme usoudili, že to zvládneme i bez toho. Nejsme přeci z cukru . Šli jsme kolem 4 hodin vodou tam i zpět, kde se místy dalo i plavat. Prostě paráda. Na konci (těžko odhadovat, nechodím totiž vodním korytem každý den) asi 7 km pochodu byl menší, avšak i tak pěkný vodopád.

Ještě ten den jsme vyrazili směr Grand Canyon.

Národní park Grand Canyon

Noc jsme strávili v Kaibab national forest (národní les). Noc ve stanu byla příjemná - trochu zima, ale to už jsme moc neřešili. Brzy ráno jsme se dostali před útes ohromné „díry v zemi“. Jedná se o vodou řeky Colorado vyerodovaný kaňon. Místy až 1600 m hluboký. Ač se mi úplně nechtělo (už jsem se těšil na civilizaci), demokratickým hlasováním jsem prohrál 2:1, jsme se rozhodli jít na jeho dno.

Tyto výlety jsem však hodně nebezpečné, musí se nahlásit zdejšímu strážci (ranger). Už jsme jen zaplatili poplatek za přespání na jeho dně (1 den cesta dolů, druhý nahoru) a šlo se. Už po úvodních sestoupených metrech jsem byl kamarádům velmi vděčný, že mě přehlasovali. Grand Canyon je prostě bomba. Také proto jsem ho zařadil se Zionem na 1. a 2. místo. Více pohodlní nebo bohatší turisté si tuto trasu mohou projet na zapůjčených mulách. Bylo vážně úžasné, jak jste se na skalní římse široké 1,5 m vyhýbali s karavanou těchto zvířat, jejichž klopýtání po kamenech šlo slyšet již z dálky a hloubky někde před vámi. Cestou vidíte měnící se geologické složení erozí odkrytých stěn.

Od pískovců, vápenců, břidlic, až po horniny nejhlubší a zároveň nejtvrdší, žuly. 13 km sestup byl završen nádherným vodopádem. Dno kaňonu a vysoké okolní stěny na vás působí jako úplně jiný svět. Kdyby se z bočního kaňonu vyřítil velký pravěký pták pterodaktyl, ani bych se nedivil. Jenom bych na něho tupě zíral, snad až do chvíle, než by mě drapnul a někam odnesl. Dříve bych se asi z úžasu neprobral. Výstup byl však již o poznání náročnější. Zhruba na každém vystoupaném kilometru jsme vyšli kolem 115 metrů výškových. Kamaráda tyto parametry natolik fascinovali (nikdo z nás ještě podobný výstup v životě neabsolvoval), že se rozhodl dosáhnout vrcholu co nejdříve.

A jelikož jsme chlapci soutěživí, tak jsme výstup pojali jako nepsaný závod. Bohužel se právě jemu stal vrchol skoro fyzicky nedosažitelný. Asi v polovině mu totálně došly síly a nebýt toho, že mu (už neměl žádné jídlo a den předtím večeřel jen mrkev) náhodný turista, co šel opačným směrem, dal tyčinku müslli, asi by nedošel. Na druhou stranu, ještě chvíli a došli bychom pro něj, čekali jsme na něho asi hodinu nahoře. Jen „skromně“ poznamenám, že výstup se stal mou kořistí - trochu jsem se při tom i zapotil . Grand Canyon, možná i díky těmto událostem, se nám vtiskl hodně hluboko do paměti.

Setkání se sektou v Colorado City

Další překvapení na nás však již čekalo. Po dlouhé jízdě pouští jsme byli vyhladovělí. Nejbližší město na cestě se jmenovalo Colorado City (Arizona), kde jsme měli v plánu nakoupit a pojíst. Vjeli jsme do něj a zeptali se první ženy na ulici, kde bychom mohli sehnat nějaké jídlo. Nevím, zda nerozuměla, ale po zopakování otázky zrychlila chůzi a přešla na druhou stranu chodníku (ač město leží v poušti, kde teploty jsou běžně přes 30 stupňů, tato žena byla oblečena do dlouhých šatů). Hledali jsme tedy sami. Nakonec jsme obchodní dům s potravinami přeci jenom našli. Zarazilo nás již při vstupu cedulka: „bez trička Vás neobsloužíme“.

Oblékli jsme se a vstoupili. Tak, jak byla oblečena žena, co před námi „utíkala“ na chodníku, tak zde byly oblečeny ženy všechny. Dva jsme nakupovali, zbývající člen naší posádky si však řekl, že zkusí udělat před obchodem pár zajímavých fotek. Netrvalo však dlouho a přišel k němu hubený muž a rozkázal mu fotky smazat. Kamarád poslechl, nepřál si žádné problémy s tímto mužem, který vypadal, že to myslí opravdu vážně. My jsme mezitím platili u pokladen. Ve chvíli, kdy jsem se chtěl zeptat něco prodavačky, dostalo se mi pouze slov „na shledanou“. Přišli jsme k autu, kde nám kamarád pouze tiše zašeptal „rychle, vypadneme odsuď“. Jeho prosba zněla velmi naléhavě - sice jsem nechápal (i když dosavadní události byly velmi podivné), ale poslechli jsem ho. Vyjeli jsme co nejrychleji za město, kde jsme se již v klidu najedli.

Až později (mimo toto město), jsme si zjistili podrobnější a bližší informace. Ženy zde, ač se o tom oficiálně nepíše, mají velmi omezená práva. Připadali jsme si, že se nepohybujeme po „otevřených“ Spojených státech, ale po Iráku. Město Colorado City ovládla odnož církve Mormonské. Na internetu se objevují články, kde mladé dívky utíkají z města, čímž se nejenom vyhýbají nucenému sňatku. Tyto dívky mnohdy celý svůj dosavadní život nevyjely přes hranice tohoto 3 500 obyvatel velkého města. Oblečení a životní volnost je většinou předepsána vládnoucími muži. A není divu. Ještě v 60 letech byla vojensky potlačena tato náboženská odnož, která se velmi tvrdě zasazovala o polygamii (mnohoženství). V současnosti, ač sekta žije v souladu s oficiálními zákony, však zvyky a ženská podřazenost jdou pořád velmi silně cítit.

Hříšné město Las Vegas

USA jsou velmi velké, proto jsme ještě ten den vyjeli a na noc dojeli do města, kde hazard a kasina mají dveře otevřené. LAS VEGAS (Stát Nevada - 480.000 obyvatel). Ďábelské město plné neonů, různých show a oslav. Ubytovali jsme se v centru staré čtvrti v hotelu Plaza. Během hodiny jsme vyrazili na noc do víru města. Taková barevná show nemá na světě moc obdob. Všude se něco děje. Musím se přiznat, že i do automatu jsem nějaký ten dolar hodil. Kamarádovi dokonce hodil i něco zpátky, vyhrál 90 dolarů. Tady, ale jenom tady, se na hazard dívá úplně jinak. Zde hrají jak mladí (18 let a více), staří, páni i dámy ve věku i v kostýmku, prostě lidé do kterých byste to nikdy neřekli. Zde je to bráno jako tradiční zábava, která sem prostě patří. Chytne se velká páka s koulí na konci, zatáhne a čeká na symboly. Zda se správně poskládají či nikoli. Zpět na hotelu jsme si připadali jako v paláci, televize, postel, koupelna. Kór pro nás - tři měsíce jsme nespali v posteli.

Národní park Death Valley (Údolí smrti)

Vyspali jsme se do růžova. Nastartovali jsme auto a vyjeli do dalšího n. p. Death Valley. Jedná se o nejhlouběji položené místo na západní polokouli. Odpovídá tomu samozřejmě i teplota. Přes léto 50-60 stupňů celsia. My jsme asi chytli DV v nějaké zimní podobě. Nicméně teplota 48 stupňů byla stejně pekelná. Vypnuli jsme klimatizaci a jeli s otevřenými okny, abychom si horko dosyta užili. A musím říct, že poprvé v životě se mi zahřívala ruka, když jsem si vystrčil asi v 80 km/hod rychlosti z auta více než v autě. Vzduch byl opravdu hodně teplý. Co jsem zde moc nepochopil, bylo pěkně postavené tenisové hřiště u hotelu. Ač tenis mám rád, myslím, že místo jeho hraní bych se šel raději dobrovolně učit do klimatizovaného hotelového pokoje.

Při opouštění n. p. DV se teplota projevila i na autě. Přehřáli se brzdové kotouče a při brzdění začali docela slušně vyvádět. Trochu jsme měli obavu, abychom tu nemuseli spát (byla by to vážně divočina - možná bych se ani nezakrýval na noc ), nicméně jsme využívali brzdy co možná nejméně a tím se nám podařilo bezproblémově vyjet.

Nejvyšší stromy na světě - Národní park Sequoia

Nyní již naše cesta směřovala do druhého velkého města, LOS ANGELES (Stát Kalifornie - 3.700 000 obyvatel). Dvě hodiny 130 km v hodině autem jsem jím projížděli po dálnici. Přečetl jsem si však průvodce a zjistil, že návštěva nedalekých (asi 300 km) národních parků Yosemitského a Sequoia by stály taky za hřích. Bylo rozhodnuto. Řízením v noci jsme najeli potřebné kilometry. A vyplatilo se. Ač jsme oba parky skoro jenom projeli autem, stejně to stálo za to. Zastavili jsme se až na malý pěší výlet v n. p. Sequoia. Roste zde nejstarší strom na světě. General Sharman tree - stáří 3000 let. Při cestě k němu nás nějaká sympatická slečna, co probíhala s fotoaparátem kolem, upozornila na medvěda.

A měla pravdu. Asi 70 metrů od nás procházela medvědice s dvěmi medvíďaty. Klidně si vykračovali lesem, kde si mláďata hrála a medvěďovsky řvala, na rozdíl od turistů, kteří pobíhali, jen aby našli nejlepší úhel na focení. Co se mi nepovedlo tady, na jihu USA, kde jsem ho už ani nečekal. A aby toho nebylo málo, ještě jsme podobnou rodinku potkali asi po hodině, co už jsme z parku odjížděli.

Pozn.: strom sequoia je jeden z nejvyšších a nejmohutnějších stromů na světě (až 100 metrů výšky). Jsou to opravdové živé - dřevěné nádhery. Ve chvíli, když se před takový strom postavíte a obejmete ho (což by se ovšem povedlo až tak 10 chlapům, či 11 ženám), vzbudí ve vás patřičný obdiv. Potom se už stačí pouze očistit od třísek a můžete pokračovat .

Los Angeles - město andělů

Ráno nabralo naše auto po 11 dnech směr civilizace. Kapitola národních parků pro nás skončila. Nyní nastalo období velkých měst a dlouhých cest. Město, do kterého se náš bourák řítil má světově známé jméno - LOS ANGELES (3 700 000 obyvatel, aglomerací kolem 10 000 000 obyvatel). Již, když jsme se k tomuto městu blížili, otevřela se před námi čtyřproudá (v jednom směru) dálnice. Jednu chvíli jsme jeli až po osmiproudé. Oproti klidným národním parkům opravdová změna. Auta fičela zleva, zprava, zepředu, zezadu.

Byli jsme kompletně obklíčeni automobily, kamiony. A vše se přitom pohybuje minimálně 120 km/hod rychlostí (rychlostní limit se v Kalifornii moc nedodržuje - kdo ho dodržuje, jenom zdržuje). Bohužel při jednom předjížděním manévru z pruhu do pruhu jsme zachytili rychle projíždějící auto. Chyba to byla samozřejmě naše. Zavolala se dálniční policie (Kobra 11 to nebyla) a vše se bez problémů vyřešilo. Obě auta měla kompletní pojistku. Závady byly minimální. Jen velmi lehce promáčknuté blatníky nad koly. S tímto autem jsme dojeli do LA do pobočky autopůjčovny, u které jsme si auto vypůjčili. Zde před nás během 20 minut položili klíčky od nového (ač jsme vehementně tvrdili, že chceme dojet se stávajícím). Přesedli jsme i s věcmi do nového.

Červený dravec sportovního ražení. Pontia Grand Prix. Sedačky již o poznání ostřeji řezavější, výkon mohutnější. Bohužel tato kára již také trochu více polykala benzín (cena po přepočtení na české koruny: 1 litr benzínu = 15,- Kč). Provoz ve městě byl velmi hustý, nicméně do Hollywoodských studií a čtvrti Beverly Hills jsme se zběžně zajet podívali. Ne že by Beverly Hills nebyla pěkná čtvrt, ale myslím si, že podobných se v ČR najde několik. Jde vlastně jen o pěkné rodinné domy s upravenými zahradami a trávníky (což není v USA vůbec tak samozřejmé, jako je tomu v ČR). A nyní jsme již nabrali směr pláže. Pláže pacifického oceánu, kde kterým vlastně tak nějak náš trip (výlet) celou dobu směřoval.

Dorazili jsme na Venice Beach. V životě jsem nebyl u moře (jednou u zálivu Atlantského oceánu, ale to nepočítám ) a tady jsme dojeli v plné parádě k pěkné a známé pláži a ještě k tomu těsně před západem slunce. Naskákali jsme do vln a potom již jen z břehu pozorovali západ slunce. Musím uznat, že to není úplně špatná kombinace . Jedná se o pláže, které jsou známé ze seriálu Pobřežní hlídka. Strážní věže, plavčíci, plavci, „chytači slunce“, surfaři, plážový volejbal, kolečkové brusle kolem pláží, kola, běžci. Stejně jsme se však rozhodli navštívit nedaleké a jižněji postavené město San Diego.

San Diego - město co by kamenem do Mexika dohodil

Z průvodce jsme se dozvěděli, že jsou tam pláže mnohdy příjemnější než v LA. Klidnější a přitom často i krásnější. Dorazili jsme na pláž Ocean Beach. Tato pláž je známá svým osazenstvem. Schází se zde lidé, kteří se většinou nemají za co stydět. Dívky jako ze žurnálu, chlapci co čerstvě vyšli z posiloven. Skoro jako v reklamě na jogurt s 0,01 % tuku. A jelikož my se do takové kategorie přesně hodíme, tak jsme šli rovnou do vody.

Boj s vlnami byl opět parádní. Člověk urazil 50 metrů od břehu a hned ho nějaká vlna semlela a posunula zpět. Prostě zábava. Tu noc jsme věděli, že už se z města nedostaneme. Bylo rozhodnuto pro auto. Jen ještě kde zaparkovat. Nakonec jsme usnuli na parkovišti před obchodním domem. Asi ve 4 ráno nás vzbudila security hlídka s tím, že se máme posunout na jiné parkoviště. Byli jsme z pláže hodně spálení od slunce, tak jsme rovnou zašli do obchodního domu koupit nějaký krém, na prázdném parkovišti se namazali, nastartovali a poodjeli asi 100 metrů. Tam jsme noc pod lampou už v klidu dospali.

San Francisco - volnomyšlenkářské město

Ráno jsme se šli znovu vykoupat. Bohužel naše těla byla jako od sov pálených . Na slunci jsme prostě už být nemohli. Zde se naše cesta geograficky lomila, začali jsme se vracet. Zpátky na sever po cestě s označením 1, jenž kopíruje pobřeží Tichého oceánu. Na této cestě leží i volnomyšlenkářské město SAN FRANCISCO (Stát Kalifornie, 800 000 obyvatel - to vás překvapí).

Vyčlenili jsme si na něj 2 dny. Zaparkovali jsme auto v centru (opravdová náhoda - všude byly cedule NO PARKING a ohromný dopravní ruch) a rozhodli se po městě chodit pěšky, popř. využívat MHD. Ukázalo se to jako nejlepší volba. Alespoň pro mě se SF stalo městem, kde se promíchává snad největší světový koktejl. Po ulicích chodí lidé různých barev a kultur. Vidíte tu na ulici mezi mrakodrapy bezdomovce, manažery, černé rappery. O kousek dále se prohání móda silně připomínající nejen období hippies. Město jako by šlo skrze všechny současné, minulé a budoucí módní styly. Nevyznám se moc v módě, nicméně jedno vím určitě. Zde si každý na sebe může vzít, co chce a přitom v klidu zmizí v davu. Byly jsme s SF v průběhu pracovního týdne, ale noční život tu snad nikdy neutuchá. Divoké večírky, párty jsou na každém kousku ulice.

Jezdí sem baťůžkáři, co mají jen batoh, spacák a ohromnou touhu si užívat. V Las Vegas je život stejně intenzivní jako neonová světla v jeho ulicích. Nicméně tady ruch pokračuje v parcích, kde se hloučky převážně posilněni alkoholem a různými drogami baví dále. Je to však vykoupeno množstvím bezdomovců. Lidí, co spí na studené dlažbě přímo v centru, je tu spousta. Ač jsem na zimu docela zvyklý, z nich mi byla zima. Na druhou stranu, tu noc jsme spali v autě přímo v centru taky. Zaparkováno mezi ostatními auty. Naštěstí si nás nikdo nevšiml a v klidu jsme dospali rána.

Věznice Alcatraz - zde byl vězněn Al Capone

Druhý den jsme se šli podívat z pobřeží na známou věznici na ostrově Alcatraz, kde pobýval i obávaný zločinec Al Capone (v roce 1963 uzavřena). Podmínky ve věznici bývali nelidské, samotky o rozměrech nanejvýš 3x1,5 metru. Procházku v SF jsme završili v příjemné kavárně. Navečer jsme vyrazili přes známý most Golden Gate. Jak jsem si udělal pomyslný žebříček národních parků, tak v městech vyhrálo San Francisco.

Jak jsem potkal Hanu Zagorovou a Štefana Margitu

Snad ještě jednu historku z tohoto města. Celkově jsou v USA velmi levné věci, mnohem levnější než v ČR. Rozhodl jsem se v centru nakoupit pár kousků oblečení. Ve chvíli, kdy jsem čekal na městský autobus, který by mě zavezl zpět na místo srazu s klukama, zastávkou prošel elegantní muž v černém svetru. Jak jsem byl tak mozkově přepnutý po nákupu oblečení, všiml jsem si jenom jeho svetru.

Po chvíli se mi zdálo, že slyším češtinu. Otočil jsem se směrem k lavičkám na zastávce a tam viděl sedět onoho pána s jednou elegantní dámou. Hned jsem je poznal. Byl to operní pěvec Štefan Margita a jeho paní Hana Zagorová. Nevtíravě jsem je pozdravil a chvíli jsem si se Štefanem povídal. Paní Hana se nějak do řeči neměla , pochopil jsem, že si chtějí užívat SF, a ne se bavit se mnou. Poodešel jsem o kus vedle a sledoval zajímavý ruch ulice taky. A opravdu bylo na co např. šachový turnaj na druhé straně cesty, kde hrálo asi 15 párů šachy či pán v saku ležící na chodníku s opřenou hlavou o strom a čtoucí si noviny.

Seattle

Nyní již opravdu začala cesta zpět. Cesta č.1 byla sice dlouhá, ale velmi příjemná. Vždy, když jsme si chtěli odpočinout, zastavili jsme a koukali na oceán a jeho příbojové vlny. Před námi byla snad už jen poslední zastávka - město Seattle ve státě Washington. Město hodně chválené mými kamarády, nicméně … Nás tak neohromilo. Ne že by bylo škaredé, to opravdu ne, město to bylo moc pěkné, jenže asi opět přišlo ve špatnou dobu. Přišlo na závěr našeho výletu, kdy již jsme mysleli na jiné věci a ještě k tomu po velkolepém San Franciscu.

Zpátky v Montaně

Do Montany jsme dojeli 22 den a co nás překvapilo nejvíce, byl sníh a zima. My jsme přijeli „rovnou“ z pláže v plážových botech a sandálech a tady toto. Nahodili jsme na sebe co jsme měli, nicméně stejně hned všichni poznali, že dojel někdo, kdo si špatně přečetl předpověď počasí. Ale co, auto jsme bez problému vrátili, čímž se naše road movie uzavřelo.

New York

Konec alespoň pro našeho jednoho spolucestovatele. Nás ještě čekal NEW YORK (8 miliónů obyvatel). Dojeli jsme zde kombinací autobusu a letadla. A nyní se již dostávám do současnosti. Tím mám na mysli fakt, že tuto reportáž píši na letišti JFK (Johna F. Kennedy), nyní již posunutý k oknu, kde pozoruji západ slunce, poslouchám české písničky od Vlasty Rédla a během psacích pauz sleduji starty letadel v červeném slunečním kotouči.

Tak jak to vlastně s tím New Yorkem bylo a pravděpodobně bude. Dojeli jsme tu s těžkými baťohy a bohužel každý má hned takové dva. Tzn. chodíme tu jimi obalení jako sněhuláci. Úschovnu jsme nenašli (všichni mají strach z potencionálního teroristického útoku - tzn. že v zavazadlech bude bomba) a hotely, které nejsou plné, jsou nekřesťansky drahé. Odmítáme zaplatit 170 a více dolarů za nějakou „špeluňku“ na noc. Jsme a budeme tu 3 dny a 3 noci. První noc jsme po přistání spali na letišti LAG (Laguardia airport) mezi židličkami. Ráno jsme vyrazili i s baťohy do ulic.

Mrakodrapy na Manhattanu

Rozhodli jsme se, že si dáme poslední bojový úkol a to vidět Manhattan a jeho ohromné mrakodrapy. Mezi nimi i ty, které již nejsou (spadlá dvojčata - World trade center). A ve finále sochu Svobody. To vše se nám povedlo nicméně spíše ve křeči, kdy jsme každý kilometr odpočívali a masírovali ramena. Potom již naše cesta vedla na metro, které nás zavezlo na současné působiště (jen se nám potvrdili historky o nepříliš krásné podobě NY metra - to pražské je mnohem hezčí). Letiště JFK. Jedná se o ohromný komplex budov, odkud v sobotu v 21:10 poletíme po dlouhé době tří a půl měsíců domů.

Na tomto letišti však musíme vydržet 50 hodin do odletu. Z toho již asi 26 máme za sebou. Druhou noc jsme tu spali všelijak, také díky tomu, že nás 2x přestěhovala policie. Jsou velmi slušní, vždy nám poradili, kam se máme přesunout. Dnes je už před námi poslední noc a my máme výhodu. Už to tady známe. Půjdeme na přesné místo, kde snad nás nebude nikdo vyrušovat. Nevím, zda znáte film TERMINÁL. Hraje v něm Tom Hanks postavu, která právě na tomto letišti nedobrovolně stráví několik měsíců. Myslím, že máme něco společného . No co už, končím tuto reportáž. Půjdeme si koupit zmrzlinu místo večeře do McDonalda (nemáme jídlo, tak se živíme tímto způsobem) a pak hurá na naše vytipované klidné spací místo v Terminálu č.4 ve 4 patře v rohu. Třeba ho taky někdy využijete .

Zde jsou k dispozici VIDEA z našeho putování Amerikou.

Pod fotografiemi je ještě pohyblivá flashgalerie

Yellowstonský národní park

Proti bizonovi (Yellowstonský národní park)
Schůzka s bizonem (Yellowstonský národní park)

Národní park Arches
Krkolomný výstup do oblouku - nár. park Arches
Cesta k symbolu státu Utah - nár. park Arches
Pohled do kaňonu - nár. park Arches

Národní park Bryce
Pro fotku se musí udělat vše - nár. park Bryce
Sestup do Královniny zahrady - nár. park Bryce

Národní park Zion
Průjezd úchvatnou krajinou - nár. park Zion
Výhled z Andělské vyhlídky - nár. park Zion

Národní park Grand Canyon
Grand Canyon je vážně hodně hluboký
Někdo chodí pěšky, někdo zase na mulech - nár. park Grand Canyon

Las Vegas
Arizonské pouště trochu pohodlněji
Vítejte v Las Vegas
Lidí a světel ne jako na Václaváku - Las Vegas
Tak tady se ty peníze vážně točí - kasiso v Las Vegas
Noční hra světel v Las Vegas

Národní park Death Valley (Údolí smrti)
85,5m pod úrovní moře - národní park Death Valley

Národní park Yosemith
Ledová panenská krása - Yosemitský národní park

Národní park Sequoia
Pár metrů od medvěda - národní park Sequoia

Los Angeles
Po 5-ti proudé dálnice směrem na Los Angeles

San Francisco
Tramvají po skoro filmových ulicích v San Franciscu

Oceán na dohled
S rádiem podél oceánu
Nikdy nekončící pohoda - cesta č.1 podél Tichého oceánu
Vodní divočina - Tichý oceán
Sever Kalifornie je totální řidičská pohoda

Zpět v Montaně
Návrat do země zvířat - Montana, Big Sky

New York
Chůze v pralese mrakodrapů a lidí - New York, Manhattan
Tak takhle to vypadá po zásahu Bin Ládina - New York, Manhattan, bývalé World trade center

Fotogalerie:

Tři cestovatelé - ZSBROK cestopismapa cestyYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parkYellowstonský národní parknárodní park Tetonnárodní park Tetonnárodní park Tetonnárodní park Tetonnárodní park TetonSalt Lake CitySalt Lake CitySalt Lake CitySalt Lake CitySalt Lake CitySalt Lake Citynárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Archesnárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Brycenárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Zionnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand Canyonnárodní park Grand CanyonLas VegasLas VegasLas Vegasnárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death Valleynárodní park Death ValleyYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parkYosemitský národní parknárodní park Sequoianárodní park Sequoianárodní park Sequoianárodní park Sequoianárodní park Sequoianárodní park SequoiaLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesLos AngelesSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan DiegoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan FranciscoSan Franciscosilnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"silnice č.1 - "pořád podél oceánu"Seatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát WashingtonSeatlle - stát Washingtonnávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Skynávrat do Montany - Big Sky

Flashová galerie:

 
eu
eu
powered by

Radek Vala - Tvorba WWW stránek

 2006-2019