Snad nikdo z nás nemusí ověřovat v kalendáři, jaká důležitá událost se váže k datu 1. září. Škola. Návrat do lavic, ranní vstávání a boj o hezké známky. První zářijový den je důležitým předělem roku nejenom pro žáky, ale i pro jejich rodiče a samozřejmě pro učitele. Pro prvňáčky, kterým se brány školy otevřou vůbec poprvé, je tohle datum přímo životním mezníkem.
Byť situace u nás i ve světě tento rok vyhlížela dramaticky, naše škola se dětem v roce 2020 přece jenom otevřela 1. září a mimo ostatní žáky do jejích lavic mohli usednout také naši prvňáčci. Tenhle článek by snad ani nestačil na vylíčení všech dojmů, které se zračily v jejich očích a výrazech. Paleta pocitů od radosti přesahovala až k břehům zvědavosti a mířila k výšinám očekávání, někdy se propadala do hlubin obav, ale hned zase vylétla k nadšení a zakotvila u těšení se. A že je opravdu na co, to můžeme potvrdit všichni my, co už prvňáčky nejsme a naší školu dobře známe.
Celkem dvě třídy plné nových kluků a holek pasovaly jejich třídní paní učitelky na čerstvé prvňáčky. Nažehlené košile, krásná trička i elegantní šatičky na konci vítání prvňáčků zdobily modré stuhy sepnuté motivem usmívající se kopretiny. Slavnostní uvítání panem ředitelem premiéru našich prvňáčků ukončilo a ti se mohli zase spolu se svými rodiči rozutéct domů. Ode dneška každý všední den dalších devět let zase tady… Pro hlavičky prvňáčků je tak dlouhý časový úsek nejspíš jen těžko pochopitelný. Ale pokud by ho jejich představa dokázala obsáhnout, pravděpodobně by se těch devíti let zděsili, nevědouc to, že mají právě před sebou jednu z nejkrásnějších životních etap.
Přejeme všem našim prvňáčkům, ať na chvíle strávené ve školních lavicích a na svůj první den ve škole vzpomínají se stejnou radostí, s jakou jsme je měli tu čest u nás přivítat.
